Jdete v létě loukou, přes cestu vám něco odskočí do trávy a vy tomu automaticky řeknete kobylka. Nebo sedíte večer na zahradě a z porostu se ozve vytrvalé cvrkání. Kobylka, nebo saranče? Většina lidí ta dvě jména běžně prohodí - a klidně řekne kobylka tam, kde skákalo saranče. Za dvě minuty ten rozdíl poznáte na první pohled.
Rozdíl mezi kobylkou a sarančetem v jedné větě
Kobylku od sarančete poznáte hlavně podle tykadel. Kobylka (čeleď Tettigoniidae, dlouhorozí) je má dlouhá a nitkovitá, často delší než celé tělo; bývá navíc všežravá až dravá a ozývá se převážně v noci. Saranče (čeleď Acrididae, krátkorozí) má tykadla krátká a silnější, spásá rostliny, je aktivní přes den a jako jediné z těch dvou umí tvořit hejna. Jinak řečeno: saranče vs kobylka nejsou dvě jména pro totéž zvíře, ale dva různé taxony.

Kobylka i saranče jsou rovnokřídlí, ale patří do jiného tábora
Kobylka a saranče mají společný jeden řád - rovnokřídlé (Orthoptera). Tím ale příbuznost končí a začínají rozdíly.
Kobylka patří do čeledi Tettigoniidae (česky kobylkovití) a do podřádu Ensifera, tedy mezi dlouhorozé; anglicky se jí říká katydid nebo bush-cricket. Saranče je podle databáze BioLib samostatná skupina - čeleď Acrididae (sarančovití), podřád Caelifera neboli krátkorozí; anglicky (short-horned) grasshopper.
Rozdíl mezi podřády není maličkost. Ensifera znamená doslova nositel meče - podle dlouhého šavlovitého kladélka samic. Caelifera odkazuje na dláto, tedy na krátký, dlátovitý tvar kladélka. Už v samotném jméně skupiny je tak zakódovaný jeden z hlavních rozlišovacích znaků.
Pozor na past v překladu: „grasshopper" není kobylka
Nejčastější zdroj zmatku není příroda, ale slovník. Anglické grasshopper znamená krátkorozí, tedy saranče - ne kobylku. Kobylce odpovídá anglické katydid nebo bush-cricket. Historicky se pro kobylky používal i zastaralý název long-horned grasshopper, ten dnes ale jen přilévá olej do ohně. Když v cizojazyčném textu narazíte na grasshopper, nepřekládejte ho jako kobylka - mluví se o saranči.

Jak poznáte kobylku od sarančete na první pohled
Tři znaky vás dovedou k odpovědi téměř vždycky: tykadla, kladélko a celkový vzhled. Zbytek jsou už jen doplňky. Následující tabulka shrnuje kobylka vs saranče v přehledu.
|
Znak |
Kobylka (Tettigoniidae) |
Saranče (Acrididae) |
|---|---|---|
|
Tykadla |
dlouhá, nitkovitá, často delší než tělo |
krátká a silnější, kratší než tělo |
|
Kladélko samice |
dlouhé, šavlovité, nápadně vyčnívá |
krátké, dlátovité, skryté (má ho, jen krátké) |
|
Tělo / velikost |
štíhlejší, dle druhu 5 mm až 130 mm |
robustnější, běžné druhy řádově centimetry |
|
Zvuk |
tře křídlo o křídlo |
tře zadní stehno o křídlo |
|
Sluchový orgán |
na předních holeních |
na boku 1. zadečkového článku |
|
Potrava |
mnoho druhů všežravých až dravých |
býložravec |
|
Aktivita |
převážně noční |
převážně denní |
|
Čeleď / podřád |
Tettigoniidae / Ensifera (dlouhorozí) |
Acrididae / Caelifera (krátkorozí) |
|
Hejna (locust) |
netvoří |
některé druhy ano |
Nejspolehlivější polní znak je délka tykadel - delší než tělo mluví pro kobylku, výrazně kratší pro saranče. Občas uváděné počítání článků tykadel berte jen jako doplněk, ne jako hlavní argument. A pozor na formulace: potravu i denní režim popisujeme slovy „převážně" nebo „mnoho druhů", protože výjimky existují.

Zpívají jinak a v jinou dobu
I podle uší se ta dvě zvířata dají rozlišit - jen je potřeba vědět, na co poslouchat.
Kobylka vydává zvuk třením křídla o křídlo: na předních křídlech má pilku a plektrum a zvukotvorné orgány jí sedí na jejich zadních rozích. Zpívá hlavně v noci a v pozdním létě. Saranče na to jde jinak - tře zadní stehno o přední křídlo, řadu drobných kolíčků na stehně o žilku na křídle, a ozývá se spíš přes den.
A co cvrček? Ten se plete s kobylkou, ne se sarančetem
Zajímavý detail: cvrček (podřád Ensifera, čeleď Gryllidae) také tře křídlo o křídlo a zpívá za šera. Je proto příbuznější kobylce než saranči. To vytrvalé cvrkání, které slyšíte v podvečer, tak patří spíš cvrčkovi nebo kobylce - saranče v tu dobu už většinou mlčí.
Saranče spásá rostliny, kobylka umí i lovit
Tady se laická představa často míjí se skutečností. Saranče je čistý býložravec - patří dokonce k nejstarším skupinám žvýkavého býložravého hmyzu a živí se výhradně rostlinami.
Kobylky jsou pestřejší. Část druhů se živí listy, květy, kůrou a semeny, ale mnoho druhů je všežravých až dravých - loví jiný hmyz, plže i drobné obratlovce, třeba ještěrky. Velké kobylky navíc dokážou bolestivě kousnout. Neplatí ale, že by byly dravé všechny; přesnější je říct, že dravost či všežravost je mezi kobylkami běžná, ne univerzální.

Biblická hejna umí jen saranče, ne kobylky
Slavné nálety, které spásly celou úrodu, mají na svědomí výhradně saranče - a i mezi nimi jen část druhů.
Funguje to přes fázový polymorfismus. Některé druhy Acrididae žijí normálně v samotářské (solitérní) fázi, ale při přemnožení a stlačení v okrajových stanovištích přejdou do fáze hejnové (gregarní). Přitom změní zbarvení, tvar těla, fyziologii i chování - a vzniknou známá stěhovavá hejna. Pojem „locust" je jen netaxonomická nálepka pro rojící se druhy sarančat, ne samostatný druh.
Klasickými příklady jsou saranče stěhovavé (Locusta migratoria), které má nejširší areál ze všech sarančat - od Afriky přes většinu Eurasie až po Austrálii a Nový Zéland - a saranče pustinné (Schistocerca gregaria), anglicky desert locust, z afrických a asijských stepí a pouští. Historická perlička: pouštní saranče doletěla v roce 1869 až do Anglie.
Dvě věci si z toho odneste. Kobylky (Tettigoniidae) tuto hejnovou fázi nemají a hejna netvoří. A platí, že každé stěhovavé saranče je saranče, ale ne každé saranče se rojí - spousta sarančat zůstane celý život samotářská.

A v teraristice? Krmí se saranče, kobylky ne
Odtud vede můstek k praxi. V teraristice je klasickým živým krmivem právě saranče stěhovavé (Locusta migratoria) - objemný a spíše méně tučný feeder, který přijme většina hmyzožravých plazů. Berte to jako obecný fakt o hobby, ne jako nabídku obchodu.
Kdo nechce řešit chov živého hmyzu, sáhne po bezúdržbové variantě. Praktickou náhradou jsou konzervovaná sarančata a cvrčci, případně sušené krmivo pro plazy s delší trvanlivostí - sušený moučný červ, bourec morušový a hotové mixy.
Ať už krmíte živým, nebo konzervovaným hmyzem, jeho výživová hodnota stojí a padá s tím, jak je sám nakrmený. Proto se vyplatí krmivo pro krmný hmyz (gutloading) a rozumná hydratace; feeder je pak dobré poprašovat vápníkem a vitaminem D3 - sáhněte po přípravcích z kategorie vápník a D3 pro plazy. A drobnost, která ušetří nervy: misky a krmítka se zahnutým okrajem brání krmné kořisti utéct z terária.

Jedna věc na závěr téhle části: pravé kobylky (Tettigoniidae) se jako krmivo nepoužívají. Mnohé jsou dravé nebo všežravé a v nabídce krmného hmyzu je nehledejte. V tomto článku slouží jen jako entomologické srovnání.
Shrnutí: kobylka a saranče v kostce
Kobylka a saranče spolu sdílejí řád rovnokřídlých, ale rozdíly jsou jasné:
- Tykadla: kobylka dlouhá, často delší než tělo; saranče krátká a silnější.
- Kladélko: kobylka dlouhé, šavlovité, nápadné; saranče krátké a skryté (ale má ho).
- Zvuk: kobylka tře křídlo o křídlo a zpívá hlavně v noci; saranče tře stehno o křídlo a ozývá se přes den.
- Potrava: saranče býložravec; mnoho kobylek všežravých až dravých.
- Hejna: tvoří jen některé druhy sarančat, kobylky nikdy.
Pokud krmíte plaza, není od věci vědět, co vlastně držíte v ruce - a co dáváte do terária. Kde pokračovat: navazuje třeba náš text o chovu sklípkanů pro začátečníky, kde se krmná kořist řeší podobně prakticky.
