Seznamte se s největšími pavouky, kteří obývají naši planetu
Svět pavouků je pro mnohé zahalen tajemstvím a často i neopodstatněným strachem. Přitom se jedná o nesmírně fascinující tvory s rozmanitými strategiemi přežití. Někteří nás ohromují svými dokonalými sítěmi, jiní pestrými barvami, a pak jsou tu ti, kteří vzbuzují respekt už jen svou velikostí. Právě na tyto rekordmany se zaměříme. Vydáme se po stopách obrů, kteří se prohánějí po pralesní půdě, i těch, kteří číhají v hlubokých jeskyních. Zjistíte, že titul "největší pavouk" není tak jednoznačný, jak by se mohlo zdát, a že i v české přírodě máme svého impozantního zástupce.
Jak se vlastně měří největší pavouk?
Než se pustíme do představování jednotlivých druhů, je důležité si ujasnit, co vlastně znamená "největší". V pavoučí říši se totiž používají dvě hlavní metriky:
- Hmotnost a délka těla: Tento údaj vypovídá o celkové mohutnosti pavouka. Jedná se o skutečnou "váhovou kategorii", kde vítězí těžcí a robustní jedinci.
- Rozpětí nohou: Tento parametr měří vzdálenost od špičky první nohy na jedné straně po špičku poslední nohy na straně druhé. Zde mohou vyniknout i pavouci, kteří jsou sice lehčí, ale mají extrémně dlouhé končetiny.
Kvůli těmto dvěma různým pohledům na velikost se na pomyslném trůnu střídají dva hlavní kandidáti, každý dominující v jedné z kategorií. Pojďme si je tedy představit.
Goliáš mezi pavouky: Sklípkan největší (Theraphosa blondi)
Když přijde na hrubou sílu a hmotnost, nemá sklípkan největší, známý také jako sklípkan Goliáš (Goliath birdeater), konkurenci. Tento obr, jehož domovinou jsou deštné pralesy Jižní Ameriky, konkrétně oblasti Brazílie, Guyany a Venezuely, je právem považován za nejhmotnějšího pavouka na světě.
Tělo dospělé samice může měřit až 12 centimetrů a jeho hmotnost může přesáhnout 170 gramů. Rozpětím nohou se může vyrovnat jídelnímu talíři a dosahuje až 28 cm. Jak jeho anglický název napovídá, nepohrdne ani menšími obratlovci. Jeho jídelníček tvoří převážně hmyz, červi, ale dokáže ulovit i žáby, myši nebo dokonce malé hady a ptáčata. Své jméno si však vysloužil spíše pozorováním, kdy požíral ptačí vejce, než lovem dospělých ptáků. (Zdroj: Audubon.org)
Obrana a jedovatost
I když jeho velikost a až 2 cm dlouhé chelicery (kusadla) vzbuzují respekt, jeho kousnutí pro člověka není smrtelně nebezpečné. Bolestivostí je přirovnáváno k vosímu bodnutí. Mnohem nepříjemnější je jeho hlavní obranný mechanismus. Cítí-li se ohrožen, zadníma nohama si ze zadečku setře drobné, žahavé chloupky (tzv. urtikační chloupky). Tyto chloupky mohou při kontaktu s kůží způsobit silné svrbění a vyrážku. Jejich vdechnutí pak může vést k dýchacím potížím. I proto je při chovu sklípkanů důležitá opatrnost a minimální manipulace.
Král dlouhých nohou: Maloočka obrovská (Heteropoda maxima)
Zatímco sklípkan Goliáš kraluje v hmotnosti, titul pavouka s největším rozpětím nohou drží maloočka obrovská. Tento druh byl objeven teprve v roce 2001 v jeskyních Laosu a vědce okamžitě ohromil. Rozpětí jeho nohou může dosáhnout neuvěřitelných 30 centimetrů, což z něj činí držitele světového rekordu.
Na rozdíl od mohutného sklípkana je maloočka mnohem subtilnější a lehčí. Její zbarvení je žlutohnědé s tmavými skvrnami a její tělo je uzpůsobeno životu ve skalních štěrbinách a jeskyních. Je to aktivní lovec, který svou kořist nečeká v síti, ale pronásleduje ji. Díky svým dlouhým nohám je neuvěřitelně rychlá a dokáže se pohybovat i do stran, což jí vysloužilo přezdívku "obří krabí pavouk".
Jeskynní specialista
Její objev v jeskynním systému naznačuje, že se jedná o druh přizpůsobený životu s nedostatkem světla. Přestože žije v jeskyních, nemá redukované oči, což vědce vede k domněnce, že obývá spíše vstupní části jeskyní. Stejně jako ostatní největší pavouci, ani Heteropoda maxima není pro člověka smrtelně nebezpečná a střetnutí s ní je vzhledem k místu výskytu velmi vzácné. (Zdroj: World Spider Catalog)
Největší český pavouk: Slíďák tatarský (Lycosa singoriensis)
Nemusíme však cestovat do exotických krajin, abychom narazili na impozantního pavoukovce. I Česká republika má svého rekordmana. Je jím slíďák tatarský, který je nejen naším největším pavoukem, ale zároveň i největším pavoukem celé Evropy.
Samice tohoto druhu mohou dorůst velikosti těla až 4 cm, s rozpětím nohou pak dosahují úctyhodných 10 cm. Jeho zjev s hustě ochlupeným tělem může někomu připomínat menší tarantuli. Slíďák si v zemi hloubí vertikální nory, které mohou být hluboké až 50 cm. Tyto nory vystýlá pavučinou a přes den v nich odpočívá. V noci se pak vydává na lov hmyzu a menších pavouků.
Návrat obra na Jižní Moravu
V minulosti byl slíďák tatarský v ČR považován za vyhynulého, ale v posledních letech zažívá velký návrat, především na Jižní Moravě v oblastech s písčitým a stepním charakterem. Přestože jeho kousnutí může být bolestivé, podobně jako bodnutí vosou, jeho jed není pro člověka nebezpečný. Tento pavouk je navíc plachý a ke kousnutí se uchýlí jen v přímém ohrožení. Jeho přítomnost v naší přírodě je důkazem zvyšující se rozmanitosti a návratu původních druhů.
Chov velkých pavouků v domácích podmínkách
Fascinace velkými pavouky vede mnohé k myšlence pořídit si takového společníka domů. Chov sklípkanů a jiných velkých druhů se stal populárním koníčkem. Je však třeba pamatovat na to, že se jedná o živé tvory s specifickými nároky. Základem je poskytnout jim vhodné terárium, které bude odpovídat jejich velikosti a způsobu života (pozemní, stromový, norový). Důležitý je správný substrát, úkryt, stabilní teplota a vlhkost.
Krmení obvykle probíhá jednou za čas a skládá se z živého hmyzu, jako jsou cvrčci, švábi nebo sarančata. Je nezbytné zajistit, aby měl hmyz k dispozici čerstvou vodu, například ve formě vodního gelu, aby nedocházelo k dehydrataci. Chov pavouků je zodpovědnost, ale zároveň nabízí jedinečnou možnost pozorovat život těchto úžasných tvorů zblízka.
